Růže jsou návodem...
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Růže jsou návodem…
V následujících chvílích se Vám budu pokoušet sdělit, jak se pokusit nezabřednout do problému, jenž se nazývá život. Mé poznatky vycházejí z vlastní zkušenosti, tudíž se může stát, že jsou to nesmysly. Nicméně pomohlo mi to.
Po jistou dobu jsem žil v jakémsi vědomí, že vše je v naprostém pořádku. Teprve dnes mohu s jistoto říci, že jsem byl pěkná naivka, když jsem si myslel, že to v pořádku je. S přibývajícími lety jsem měl to „štěstí“ poznat lásku. Bylo to nádherné… znáte to. Však jednoho dne jsem poznal, jak bolí kopačky. Ač jsem se snažil sebevíc, nebylo možné se nezbláznit. Měl jsem pocit, že musím umřít. Když jsem plakal, nebyl to pláč, ale drtivý hysterický záchvat, v němž se mi před očima honily vzpomínky a smály se mi do tváře. Jako by toho nebylo málo, rozhodl se osud, že si kapku pohraje. Začínali mě odepisovat i dobří kamarádi, což bolelo. Když se toho nasbíralo víc, nenáviděl jsem tento svět za to, jak je vůči některým lidem bezohledný. Nebyl jsem spokojen vůbec s ničím. Ať už jsem něco zaslechl ve zprávách, anebo jsem se procházel zaplivaným městem, na každém kroku mě pronásledoval hluboký pocit lítosti, bezmoci a nezměrné absurdní touhy, učinit tomu přítrž. Kdybyste mě znali osobně, věděli byste, že jsem člověk poněkud zásadový a kapánek přecitlivělý.
Začal jsem přemýšlet, jak poznání tohoto formátu zvládnu. Nejsem zde ještě ani plných dvacet let, ale poznal jsem toho tolik, že jsem pozbyl touhu poznat cokoli dalšího. Kamarád mi řekl, že na všem zlém se dá najít něco dobrého. Dá. Vzpomněl jsem si, jak jsem své milé nosíval květiny. Z jakéhosi důvodu to byly výhradně růže. Jsou to mé nejoblíbenější květy. Ani nevím, jak se to stalo, ale dostal jsem nápad, jak se vyhrabat z psychických stresů a zklamání z nynějšího jsoucna.
Přirovnal jsem život k růži. Občas jsem se totiž nechtěně píchl o trn. Au! Pomyslel jsem si, ale ani ve snu by mě nenapadlo kytku vyhodit, jen proto, že jsem se píchl… Růže si i navzdory mému bodnutí zachovala svou krásu, smyslnost, no prostě byla stále nádherná. Se životem je tomu podobně. I když občas dostaneme pořádný zásah, není důvod zanevřít na vše, co nás obklopuje. Je zde pořád nějaký smysl, pořád je komu pomáhat a stále je někde kdosi, koho je třeba milovat.
Poučen z předchozích nezdarů jsem začal smýšlet pozitivně a problémy řešit. Je fakt, že jsem se změnil, ale jen nepatrně. Jako bych byl malým mravenečkem, kterého někdo přišlápl k zemi těžkou botou. Pomaličku jsem se začal vyhrabávat z nánosů bahna, až jsem se dostal zpět „nad hladinu“. V této chvíli už vím, že si mám dávat pozor na těžké boty. Uznejte sami, že taková změna není na škodu. Opatrnosti nikdy nezbývá, věřte, že pokud jste nikdy nezažili podraz ze strany, kde byste to v životě nečekali, zamrzí to. Mrzí to pořád, ale co nadělám.
Kdybych psal třeba deset hodin o tom, co se přihodilo, stejně bych si nikterak nepomohl. Občas ještě ztratím nějakou tu slzičku, v níž vyplavím nepatrnou částečku smutku, který se mě ještě kdesi v okolí srdce drží, jako přibitý.
Obsah tohoto textu by vlastně mohl být záležitostí několika řádků. Třeba takto… Lidé, cožpak je tak těžké někoho potěšit, rozesmát, či snad někomu pomoci?! Mějte se rádi, prosím. Na světě se najde dost smutku na to, aby byl ještě rozséván námi, nemyslíte? Je mi moc líto, že nemohu dělat vůbec nic, přitom je to tak snadné. Ovšem jsou zde i lidé, kteří o to nestojí, což však není až tak velký problém, jak se zdá. Komplikace, řekl bych. Postupem času se dá zdolat každý kus ledu, jenž je třeba probořit, abychom zachránili byť jen jediné lidské srdíčko.
Možná to bude znít divně, ale je mi jedno, jak tuto práci ohodnotíte. Klidně do toho. V životě jsem totiž nepsal nic pro jakési body či co… Jen jsem v této cestě zahlédl cosi, co se mi jevilo jako jistá šance, jak se pokusit alespoň malinko něco pozměnit. Dávejte bacha…
Cožpak byl jsem slepý tak,
Že pravdu zřít jsem nechtěl…
Proč nyní mi vlhne zrak,
Jen to kdybych věděl.
Zbytek srdce v hrudi mé,
Jen z obtíží se třese…
Nahlas křičí stále NE,
Bol ten neunese.
Daniel
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát